≡ MENU

Autentická atmosféra

výtečná kuchyně a dobré pití

Úvodní strana » Něco z historie nožíře Dobroty

Něco z historie nožíře Dobroty

Stručné životopisné údaje o pozapomenutém velikánovi

Vážení milovníci poličské historiografie, domníváme se, že konečně nadešel čas, poodhalit roušku tajemna, dosud halící postavu významného (a to nejen v kontextu poličském) buditele a pokrokáře z povolání - nožíře Jáchyma Dobroty. Výše zmíněný se narodil v rodině (i když toto označení se pro volný svazek Jáchymových biologických rodičů příliš nehodí) c.k. rakouského důstojníka infanterie Johana Kasche-Luksche a černohorské divy Cvetanky Zdalipagic .

Jak je možné, ze syn těchto rodičů slynul krásným českým příjmením Dobrota? K objasnění této záhady se musíme vrátit do raného mládí důstojníka Johana, který byvše hnán nepřítelem z bitvy tří císařů (již se omylem zúčastnil na straně císaře čtvrtého) nestrefil se v bezhlavém úprku do rodné Vídně, ale minuvše ji kdesi kolem Sankt Polten, dostal se po vyčerpávajícím běhu až do černohorského městečka Zabljak (cca o 850 km vedle).

Cestou, zřejmě kvůli své nezvladatelné a neukojitelné chuti k jídlu (vedle další neukojitelné chuti již se na tomto místě nelze z etických důvodů zabývat) pokřikoval neustále "do brota, do brota" ( což lze vyložit jako "za chlebem, za chlebem", avšak nelze to považovat za nezvratně prokázané). Tímto poválečnickým pokřikem proslul na tolik, že napřístě již bude on i všichni jeho pokrevní příbuzní nazýván Dobrota.

Malý synek byl pokřtěn jménem Jáchym, neboť v okamžiku jeho narození vykřikovala Cvetanka " Akim, Akim."Pouze zlí jazykové dávali její slova do naprosto neprokazatelné souvislosti s mladým muslimským podkoním Akimem Abásím, jez bydlel v sousedství.

Již od útlého dětství tíhnul malý Jáchym k pravlasti svých předků kdesi na severu a nebyl spokojen s toulkami ži, do ruky začal brát hůl ze štípaného bambusu a čekal na příchod té neznámé bílé věci, která studí a taje a o níž se později dozvěděl, že se nazývá sníh. Vzhledem k tomu, že sníh se v dobách Dobrotových dětských let na pobřeží Jadranu nevyskytoval, proslula lyže, jako lyže jež nikdy neviděla sníh.

Nicméně Jáchym ve věku počínající dospělosti nastoupil prestižní službu vojenskou a ta jej zavedla až do Poličky, kde byl na hrázi Synského rybníka postupně demobilizován (zlí jazykové tvrdí, že pro opakovaný spánek během strážní služby) a jal se hledati sobě obydlí. Jelikož nadutí měšťané v kamenných domech uvnitř hradeb nepřichýlili ubohého mládence, našel Jáchym útočiště v malém domečku v ulici Na Bídě č.p. 15 (kde se právě nacházíte). Tady si také zvolil své životní poslání stát se nožířem, buditelem a pokrokářem.

Prvním projevem pokrokářství Jáchyma Dobroty se stala ta skutečnost, že pochopil, že lyže nutno obouvati dvě, a to každou na jednu nohu (první pár pokrokových lyží lze spatřit na stropě, leč lyže brzy přestaly stačit Jáchymovu nezkrotnému duchu. Mladý buditel byl stále častěji pronásledován utkvělou představou stroje řítícího se pekelnou rychlosti s větrem o závod. Jestliže na tomto místě očekáváte, že Jáchym Dobrota vynalezl automobil, hrubě se mýlíte.

Nic tak banálního nemohlo našeho hrdinu napadnout. Přioděn do psí kožešiny (leonbergrovi Brokovi budiž země lehká), s leteckou kuklou na hlavě (zcela ignorujíce skutečnost, že letectvo dosud nebylo vynalezeno) sjel na vlastnoručně sestrojené sněhoběžce jižní svah Šibeničního vrchu a tím nevědomky položil základy skibobismu v českých zemích.

Bohužel námaha z nezvyklého způsobu pohybu se na Jáchymovi projevila natolik, že vůči zimním sportům zcela ochladl a napříště se po sněhové pokrývce pohyboval pouze na saních, tažených osedlanou mulou. Skandinávci se později mylně domnívali, že skijoring je pouze jejich vynálezem.

Pravdou však rovněž je, že badatelská činnost na poli sportovním vyčerpala Jáchyma do té míry, že v letech následujících byl vídán, jak korzuje zvolna náměstím podpírán z jedné strany holí a z druhé strany deštníkem. Celková fyzická zchátralost však nezabránila Jáchymovu podnikavému duchu zvítězit ještě jednou, a to na poli vědy.

Zlatým hřebem a rovněž labutí písní svérázné postavy našich dějin se stal vynález jádra klimatizátoru. Jediným problémem tak zůstalo, že kromě zmíněného jádra nevynalezl Jáchym Dobrota již žádné další součástky a tím se efekt celoroční práce jeho pronikavého mozku zcela vytratil.

Další činnost Jáchyma Dobroty se velmi špatné monitoruje. Jisté je pouze to, že k ní potřeboval nezjistitelný počet lahví (skromné zbytky jsou vyrovnány v místnosti), zátek a celou úrodu z okolních švestkových sadů. Jáchym Dobrota potichu opustil dům Na Bídě a celou Poličku jednoho letního dne, když konečně dostál svému předsevzetí stát se kromě buditele a pokrokáře konečně také tím nožířem. Sestrojil totiž takzvané nůžnice pro sestřih ovcí. Naprostá nedoceněnost velikána Dobroty vedla nás, skromné badatele k tomu, že jsme se rozhodli připomenout jeho zásluhy o pokrok světa otevřením těchto pietních prostor.

 

Pijte proto na jeho památku!